VŠECHNO NEBO NIC

  Ve víru noci a vášně ocitnout se teď někde úplně jinde, vznikají texty plné nesmyslných myšlenek, omílajíc se v tvé hlavě pořád dokola a stále se tázajíc, z jakého důvodu tyhle půlnoční slohové práce vůbec vznikají. Jen těžko ale najdeš odpověď na něco v podobě ničeho. Kord v noci, kdy by ses jen s těží rozpomínal, co bylo obsahem tvé hlavy noc předešlou. Snažíme se nalézt řešení nebo cestu, kterou bychom se mohli vydat dál nebo alespoň něco, co by zakrylo fakt, že stojíme stále na místě a s hlavou v dlaních si uvědomujeme všechny ty zpackané skutečnosti, které ještě před krátkou dobou byly těmi největšími plány a co nejhorší, tím jediným štěstím. Ze zoufalosti nás pak zachraňují bílé stránky, na které se zraněni snažíme otisknout celý náš svět a doufáme, že třeba možná nás pak konečně něco vysvobodí nebo alespoň, že o nás zavadí i kdyby maličká myšlenka s návrhem, na něco lepšího, osvobozujícího nebo ulehčujícího. Možná, že se ani radši nevyplatí myslet a výkvět z mojí hlavy v tuhle noční dobu nemůžete brát snad ani vážně, ale tohle vím jistě. Važte si toho, co máte, buďte šťastní a neberte ohledy na to, 'jak by to mělo být "správně" '. Protože všechno je správně, když to tak chcete a cítíte. A proč? Protože jedině pak se v takových textech nebudete nalézat a nebudou vás nutit v duchu se shazovat a mít komplexy a strach ze všeho kolem vás. Z každé věty, kterou vypustíte z úst a z každé myšlenky, která vás v duchu napadne.
  I přes to, co se stane nebo stalo, co vás čeká, srazí, zradí a shodí. Podrazí, zpomalí, znejistí a donutí se zamyslet. I přes to všechno, život jde dál a nikdo se nemůže otáčet a vracet se za něčím, co už dávno není. A další otázka- proč? Něco končí a něco začíná a to platí stejně tak, jako s každým zvoněním končí hodina a s každým dalším zase začíná nová. S každým odpadlým lístkem se květ přibližuje k fázi, kdy může znovu vykvést do nádherného pugetu. Je těžké čekat na něco, o čem víš, že se nikdy nestane, ale mnohem těžší je vzdát se, když víš, že je to něco, co chceš. Takže, úsměv pořádně do široka, plynový pedál až k podlaze a všechno nebo nic.